Piercing – jak se dostat pod kůži

jehla

V minulém díle jsme se vrátili v čase a podívali se na historii piercingu.

Dnes si ukážeme nejběžnější metody zavádění piercingových šperků do těla.

Nejběžnějším způsobem provádění piercingu je vpich intravenózní kanylou (zkrátka jehlou).

Otvorem vzniklým vpichem je poté šperk protažen do těla. Protože se používají šperky s různými tloušťkami, musí se při vpichu použít i jehla s odpovídajícím průměrem. Jehla má vždy menší průměr než šperk.

Pro docílení většího otvoru pro masivnější šperky se používají tzv.zvětšováky. Jsou to nástroje kuželovitého tvaru, které piercingový tunel roztahují. Za týden se otvor roztáhne asi o 1mm. Jejich nevýhodou je, že roztahovák musí být celou dobu v těle.

Další možností pro zvetšení otvoru je vkládání tzv. plugů. Jedná se o kroužky rozdílné velikosti, které se postupně vkládají do zvětšovaného piercingového tunelu. Jde o dosti nákladnou metodu – je zapotřebí větší množství plugů různých velikostí.

Dermal Punch - pro šperky větších rozměrů lze použít i tzv.vyrážení či vykrajování, u nás velmi málo používaný způsob.

Dutá jehla

Dutá jehla (foto William Rafti)

Zde se dutou jehlou (někdy i 8 milimetrů silnou) vyrazí chrupavka.Tento piercing se hojí poměrně dobře, protože otvor je větší a šperk nevyvíjí na okolní stěny tak velký tlak.

Nastřelování náušnic – tato technika je omezena prakticky pouze na nastřelování náušnic do uší, event. do nosu.

Nastřelovací pistole

Nastřelovací pistole (foto William Rafti)

Tento způsob má několik nevýhod a je často kritizován piercingovými studii. Při nastřelení totiž dochází často k nežádoucímu roztržení kůže. Jinou nevýhodou je nemožnost sterilizace celé pistole (všechny části pistole nejsou odolné vůči procesu sterilizace v autoklávu).