Brilianty

Brilianty

Dnešní článek se úmyslně jmenuje „briliant“, i když by byl asi lepší nadpis „briliantový brus“.

Briliant je totiž diamant (jak si řekneme dále, nemusí jít vždy o diamant) se speciálním brusem. Často se ale setkáváme s tím, že jsou slova briliant a diamant nesprávně považována za synonyma.

K tomu, abychom pochopili, co to briliant je, si řekneme krátce něco z historie broušení drahých kamenů. Diamanty se používají jako ozdobný kámen již alespoň 2000 let. Jejich opracovávání můžeme zasadit někdy do 14. století. Nejprve se na zvýšení optického efektu přírodní krystalové plošky pouze leštily. Později se špice krystalů odštípávaly nebo zabrušovaly, čímž vykazoval opracovávaný kámen více facet (broušených plošek). Od konce 15. století bylo možno díky rozšíření brusných kotoučů vytvářet facet stále více. Koncem 17. století vyvinul benátský brusič Peruzzi brus, který se již počtem facet a proporcemi podobal pozdějšímu briliantovému brusu.

Teprve v roce 1919 přichází člen belgické rodiny brusičů diamantů a matematik Marcel Tolkowsky (1899-1991) se zdokonalením brusu diamantu. Vypočítal vzorec na broušení, kterým vytvoří dokonalý tvar pro maximální zpětný odraz a lom světla, čímž vzniká takzvaný oheň. Všechny paprsky se ohýbají dovnitř kamene a zase odrážejí zpět.

Jak jste se mohli dočíst na začátku článku, nepoužívá se pro briliantový brus pouze diamant, ale i jiné minerály.

V sedmdesátých letech minulého století se postaraly o rozruch brilianty ze zirkonu. , které představovaly překvapivě věrnou imitaci diamantových briliantů. Díky své tepelné vodivosti se ale nechají lehce od diamantů rozeznat. Dalšími nerosty, které lze použít pro diamantový brus jsou např. rubín, safír a další.

Důležitými aspekty brusu jsou lesk a symetrie. Pokud je kámen špatně vyleštěn, vypadá briliant, jako by se měl ještě čistit. Při nedokonalé symetrii je světlo špatně zalamováno a nedochází ke správnému optickému jevu, který je právě pro brilianty typický. K takzvanému ohni.