Bílé zlato

Prsteny - bílé zlato

Někteří z vás si jistě vzpomenou, že za socialismu byla pojmem „bílé zlato“ označována cukrová řepa. Té se my ale v tomto článku věnovat nebudeme. Nás budou zajímat slitiny zlata, kterým se říká bílé zlato, případně šedé zlato. Vysvětlíme si, co si vlastně odnesete domů, když si koupíte takovýto zlatý šperk.

Bílé zlato

Tento materiál byl vyvinut počátkem dvacátého století jako cenově přijatelnější náhrada platiny ve šperkařství Marketingově se ujal pojem bílé zlato.
Bílé zlato označuje slitiny zlata, které získávají příměsemi dalších kovů bílé, bledé zabarvení. Nejčastějšími příměsemi jsou paladium, dříve to byl nikl. Ten se ale kvůli častým alergickým kožním reakcím (více než 10 % lidí je na nikl alergických) používá jen velmi málo. Dalšími příměsemi ve slitinách jsou stříbro, měď a zinek.
Výrobci takovýchto slitin přicházejí se stále novými materiály. Existují tedy i slitiny s kobaltem, chromem a dalšími kovy – rozhodující je zpracovatelnost a zájem zákazníků.

Používání příměsí si můžeme zjednodušeně představit jako míchání barev. Každá příměs mění barvu slitiny, každá také určuje mechanické vlastnosti kovu. Tímto způsobem lze docílit například i načervenalé barvy, pak se jedná o tzv. červené zlato, nebo může zlato získat i zelený nádech.

Ušlechtilejší alternativou je bílé zlato s příměsí paladia, které se někdy označuje také jako šedé zlato. Barva těchto slitin je tmavší, šedší než u niklového bílého zlata. Jak bílé, tak šedé zlato se většinou ještě upravuje pomocí rhodiování, k této povrchové úpravě se v tomto článku ještě vrátíme.

Nevýhoda šedého zlata je jasná – vyšší cena. Menší nevýhodou je i větší hmotnost.

Zpět k rhodiování – provádí se zpravidla galvanickou cestou. Nanese se povlak z rhodia – materiálu způsobujícího změnu barvy na čistou, stříbřitou bílou. Zvyšuje odolnost proti poškrábání v porovnání s čistým bílým zlatem. Nošením ale bohužel tato vrstva často zmizí, ukáže se vlastní bílé nebo šedé zlato, což často nepůsobí opticky pěkně. Problém je totiž v tom, že nevíte, jakou barvu má zlato pod vrstvou rhodia a někdy může dojít k nepříjemným překvapením.

Dalším problémem, který může zákazníka potkat, je ten, že se pouze domnívá, že zakoupil šperk z bílého zlata. Po čase prsten na některých místech jakoby zežloutne. Zde se většinou jedná o prstýnek ze žlutého zlata, který byl bílozlatě pokoven. Často je možné zboží vyreklamovat, protože byla zákazníkovi poskytnuta nepravdivá informace. Při koupi je dobré si nechat na paragon potvrdit, že se jedná o šperk z bílého zlata, že nejde pouze o pokovení.

Zkoušení ryzosti bílého zlata na kameni (o této zkoušce jsme psali zde) je poněkud obtížnější než zkoušení jiných slitin. Zde je pak nutné vyhledat buď opravdu zkušeného zkušebníka, nebo si nechat ryzost ověřit na Puncovním úřadě.